Jak jsem se stal masérem –

Jak jsem se stal masérem, něco jako audio kniha:

Seskupil jsem celou sérii, do jaké si audio knihy. Pokud byste měli zájem o rozkouskovanou verzi této série, tak mi to prosím dejte vědět. Vše si můžete vychutnat najednou, a nemusíte procházet blogové příspěvky tak, jak jdou za sebou.

 

Rád bych vás touto cestou seznámil s tím, jak jsem se stal masérem. Někteří z vás možná ví, že to pro mě není práce. Masírování je poslání, a životní styl.

Nepodařený začátek.
Spousta malých dětí sní o nejrůznějších povolání. Někdo chtěl být hokejista, někdo policista a někdo třeba popelář. Já jsem snil o tom, že bych chtěl být jednou masérem a chtěl jsem si ten sen splnit za každou cenu. Roky plynuly a já rostl. První tři roky jsem chodil u nás do základní školy. Potom jsem šel do Školy Jaroslava Ježka, kde jsem vydržel jeden rok. Pak jsem se kvůli zdravotním potížím musel vrátit zpět do rodného města. Od páté třídy jsem chodil do zvláštní školy a zůstal jsem tam až do konce.

Ve škole jsem všem vykládal, že bych chtěl být jednou masérem. No a jak jsem to řekl, tak mi to všichni začali rozmlouvat. Honzo ale to není pro tebe. Vždyť ty nemáš vůbec sílu. Honzo a vydržel bys stát osm hodin u lehátka a masírovat? Tak moc mě od toho odrazovali až jsem si zvolil jiné povolání. Po škole jsem šel znovu na školu Jaroslava Ježka, kde jsem chodil na dvouletý obor. Ona to byla vlastně praktická škola, kde nás učili domácí práce. Učili nás vyšívat, žehlit a vařit si. Učili nás toho spoustu, ale to tu nechci vypisovat. Ta škola funguje jako školka, zároveň jako základní škola a k tomu i střední. Po škole jsem šel na střední do krče, kde jsem se zapsal na obor kartáčník a košíkář. V prvním roce jsme se učili vyrábět kartáče. V druhém a třetím ročníku jsme se učili vyrábět nejrůznější košíky.

Moje mamka mi připomněla můj sen a já se ucházel o obor nematuritní masér. Jenže ouha, bohužel mi to nevyšlo a já musel přemýšlet co dál. Šel jsem na obor čalouník, jenže to bylo vyloženě fiasko. U tohoto oboru je potřeba mýt aspoň trošku dobrý zrak, což já jsem neměl. Obor jsem po roce opustil a šel na obor keramické práce, což je vlastně pomocný keramik. Štěstí mi přihrálo příležitost, která by se už nemusela opakovat. Ve škole se otevřeli kurzy masírování pro veřejnost. Jako první jsem si podal přihlášku a ke studiu jsem si ještě přibral masáže. Kurz jsem absolvoval a dostal certifikát.

 

Kurz jsem absolvoval jen o vlásek. Praktickou a ústní zkoušku jsem zvládl, ale písemný test jsem podělal. Stanovili my opakování na další týden, a já zažíval peklo. Co když to nezvládnu? Co když to zase podělám? Hlavou se mi honili nejrůznější otázky a scénáře. Už jsem to nevydržel a potřeboval si vyčistit hlavu. Bohužel jsem zvolil nešťastnou metodu a normálně se opil. Najednou přišel den, kdy jsem šel na reparát z testu. Vejdu do třídy, sednu si ke stolu a učitel mi podá test, který byl zvětšený tak abych na něj viděl. V tu chvilku jsem si vzpomněl na školu, kde mě od toho všichni odrazovali a já jsem si v duchu řekl. Já to sakra dokážu. Po vyplnění testu jsem si šel sednout na chodbu a čekal na výsledek. Lidičky, mě bylo tak špatně. Nervozita mnou kolovala a bušilo mi srdce. Po deseti minutách vylezl učitel a já myslel, že to nevydržím a seknu sebou. Najednou to bylo všechno pryč, protože jsem se dozvěděl užasnou správu. Honzo, dokázal jsi to. V testu jsem ti našel deset chyb, ale neměj strach, protože to je maximálně uznaný počet. Test si přece jen udělal. Já jsem dostal takovou radost, že jsem začal běhat po internátu a provolávat mám to mám to.

První práce a co jí předcházelo:
Dokončoval jsem školu a hledal si práci. Byl jsem na pohovoru v jedné firmě, ale tam jsem nepochodil. Hledal jsem a hledal a nic jsem nemohl najít. Nakonec jsem si našel masáže v lázních v Poděbradech. Napsal jsem tam email, že jsem zrakově handicapovaný masér a že mám zájem o práci. Email byl bez odezvy, a tak jsem tam poslal ještě jeden. Ten se taky neuchytil, a nakonec musela zasáhnout moje mamka, která tam jela na týdenní pobyt. Když tam byla, tak se zeptala, proč mi ještě neodpověděli na email. Nakonec se jí dostalo vysvětlení. Prý tam pracovala jedna nevidomá slečna a tato vůbec nezvládala. Neodpověděli mi pro to, že se báli abych to vůbec zvládnul. Nakonec souhlasili, že to se mnou zkusí. Já jsem mezitím dokončil školu a udělal závěrečné zkoušky.

Závěrečnou zkoušku jsem dokončil v pátek 14. června 2012 a hned 17. června jsme se tam jeli podívat. To bylo pondělí a já se dozvěděl, že mám ve čtvrtek dvacátého nastoupit. Takže žádné prázdniny a hned makat. Najednou tu byl den, kdy jsem šel poprvé do mé první práce. Musím vám říct, že jsem z toho byl vykulený jako blázen. První den jsem se učil, jak to tam chodí a seznamoval se s kolektivem. Jak čas plynul, začal jsem si víc a víc zvykat a zapojovat se do kolektivu. Musím vám říct, že to byli galeje. Každý den jsem namasíroval spoustu lidí a domů jsem se ploužil jako spráskaný pes.

 

Příhoda, na kterou do nejdelší smrti nezapomenu:
Na masáž mi přišel postarší a trošku nerudný klient. Probíhalo to takto. Šel jsem do čekárny, abych si zavolal dalšího klienta. Budeme mu říkat třeba pan Nerudný. Pane Nerudný, pojďte prosím za mnou. Dobrý den, zde je váš klíč. Máte číslo 17. Já to asi vidím ne? Nejsem slepí. Ignoroval jsem jeho narážku a pokračoval dál. Svlékněte se prosím do spodního prádla a přijďte za mnou do masérny. Klient přišel a já mu říkám. Zde se prosím položte na břicho a dejte si ruce podle těla. Sakra to nemáte žádný polštář pod hlavu?! Složil jsem mu tedy pod hlavu volné prostěradlo a ptám se ho. Jen se chci zeptat, nemáte kardiostimulátor? No proto jsem chtěl asi ten polštář, odpoví mi nabručeně. Namasíruji mu záda a chci jít na šíji. Pojďte se prosím posadit tady na stoličku. On se zvednul a sednul si. Bylo vše v pořádku? No nebylo, ale už to přežiju. Domasíroval jsem a masáž ukončil. Pán se zvedl a začal. Vážený pane, mám pro vás dobrou radu. Tak příšernou masáž jsem nikdy nezažil a být vámi, začnu rychle uvažovat o změně povolání. Já jsem to nečekal a začali se mi klepat kolena. Pán pokračoval ve výtkách a já si v tu chvilku myslel jen tohle. Chlape, řvi na mě ještě chvilku a já se tu normálně složím. Klient odešel a byl klid. Měl jsem na krajíčku a celý se klepal. Jenomže v čekárně už postával další člověk a já se musel dát do hromady.

Pan nerudný mi na vždy uvíznul v hlavě, ale žádného dalšího nerudného jsem už nepotkal. Pár nepříjemných klientů sice přišlo, ale to už bylo v pohodě. Masáže jsem si zamiloval ještě víc. Povídal jsem si s klienty a postupně se zlepšoval a zlepšoval. Ty nepříjemné klienty převyšovala obrovská hromada těch příjemných. Každý den probíhal stejně. Osm a půl hodin v práci a pak domů.
Poděbrady jsem si zamiloval a moc rád jsem chodil do okolní přírody. V práci jsem si našel pár kamarádů, se kterými jsem občas trávil volný čas. Chodili jsme do čajovny, občas jsme si zašli na pivo a debatovali o všemožných věcech. Než jsem stihnul mrknout, první rok byl za mnou a já byl přesvědčen, že jsem si vybral dobré povolání.

Hrozně rád jsem si povídal s klienty a vášnivě poslouchal jejich životní příhody. Pro některé klienty jsem byl trochu i oporou a v tom jsem si uvědomil jednu věc. Masér je zároveň tak trošku i psycholog. Nechával jsem posmutněné dámy vylít si u mě srdíčko, já jsem jim občas poradil, nebo pronesl vhodná slova útěchy a hned se jim ulevilo. Pro oporu si chodili i lidé, kteří do lázní přijeli na ozdravný pobyt po operaci. Poděbrady jsou známé tím, že se tam jezdí lidé léčit po operaci srdce. Třeba po operaci umělé chlopně, by pasu (bajpás) a podobně. Takoví klienti byli občas zmatení a nevěděli co dál. Jedna nebo dvě promluvy s personálem a hned se jim udělalo líp. Vůbec se nebojte, odpovídám klientovy. Za dva týdny budete zase jako rybička a budete se cítit jako dřív. To, co jsme těm klientům povídali byla pravda, protože to tak většinou bylo. Klienti po dvou týdnech přicházeli a jejich prvotní zmatenost a úzkost na nich nebyli vůbec znát, a to jsem na této práci miloval.

 

Jednou mi přišel pán. Takový drobný človíček, samá kost a kůže. Protože lidé po operaci nemohou ležet na břiše, tak se posadil na připravenou stoličku, a já ho začal masírovat. Sednul jsem si na židli za něj a chystal se k práci. A teď mi prosím poraďte, co na vás mám masírovat? Klient se začal hrozně smát, a i sám uznal, že to bude asi obtížné, a že dřív takový střízlík nebyl. Pána jsem nakonec úspěšně namasíroval, a byla to docela sranda.

To mi zase jednou přišla jedna rusky mluvící dáma. Od mé kolegyně jsem se naučil základní fráze, a tak jsem se s paní trošku domluvil. Pokut mi nešla ruština, používal jsem gestikulaci a trošku i pan slovanštinu. Té paní se masáž moc líbila a úplně si libovala. Na konci masáže mi položila otázku, které jsem nerozuměl. Proto jsem jí odpověděl, že se omlouvám ale že její jazyk moc neumím. Paní vstala, položila mi ruku na rameno a povídá. Ne mladíku. Vy rusky mluvíte obstojně a já jsem s vámi byla velice spokojená. Takovýchto historek mám ještě hromady a hromady.

Spousta lidí si říká toto. Já musím na masáž. To je ale velikánská chyba. Správně byste si měli říkat, že chcete na masáž. Protože jakmile si řekneme, že něco musíme, tak se nám do toho vůbec nechce, a bereme to jako povinnost. Pokud si ale řekneme, že něco chceme, tak se na to těšíme a jdeme do toho s chutí.

Jak šel čas, začal jsem mít potíže s krční páteří. Občas do dospělo do takové fáze, že se mi začala motat hlava, bylo mi zle od žaludku a musel jsem si lehnout. Nebýt mého vodícího psa, který mi byl v těžkých chvílích oporou, tak bych to asi nezvládl. Nakonec jsem musel zůstávat častěji doma a ležet. Jen jsem pohnul hlavou, tak se mi začala příšerně motat, a pod víčky mi rejdil ohňostroj jisker. Došlo to až do té míry, že jsem musel odejít z práce, přestěhovat se zpět do mého rodného města a být doma. Absolvoval jsem spoustu vyšetření, testů a na nic nepřišli. Dokonce mi naznačili, že si to vymýšlím.

 

Krční páteř se dala do pořádku, a já se asi po půl roce mohl vrátit do práce. Pracoval jsem asi čtrnáct dní. Najednou mi zavolal jeden z mých nej kamarádů a udělal mi parádní nabídku. Hale kámo poslouchej, u nás v práci končí jedna kolegyně, a tak jsem si řekl, jestli bys nechtěl k nám. Já jsem mu na to kývnul, a dohodl si pohovor s mojí budoucí šéfovou.

Pohovor dopadl výborně a velice mě potěšila jedna věc. Moje budoucí šéfová je naprosto bezvadná, a absolutně na pohodu. V lázních jsem to doklepal do konce, a hned 1. září 2015 jsem nastoupil do mé druhé práce, ve které jsem byl až do října 2023.

Mojí novou prací jsem byl naprosto uchvácen. Lepší pracovní doba, lepší podmínky a hlavně lepší plat. Rychle jsem se začlenil mezi ostatní a získával nové klienty. Už žádní nabručení a nepříjemní lidé. Do mé nové práce chodili lidé, kterým šlo hlavně o masáž a byli absolutně v pohodě. Velkým plusem bylo i to, že nám firma platila masérské školení a kurzy, což v lázních neexistovalo. Hodně jsem si oblíbil i výjezdy do firem. Obrovským benefitem je i to, že před prací se nachází velký trávník, kde se naši čtyřnozí přátelé mohli vyvenčit a vydovádět. Za teplých letních dnů jsme tam o pauzách na lavičkách sedávali i mi.

 

Rád bych zavzpomínal na pár klientů z této práce, na které do nejdelší smrti nezapomenu. Respektuji, ctím jejich soukromí, a místo jejich jmen jsem zvolil jména smyšlená. Musím ale přiznat, že jsem rád, že jsem se s nimi mohl setkat aspoň na té masáži.

Rád bych začal s paní Veselou. Paní Veselá byla z počátku tak trochu nabručená. Trpěla artrózou v kolenech, špatně chodila a bolela jí bederní páteř. Dlouho se s tím léčila, a už nevěděla co s tím má dělat. Při každé masáži jsem z ní vedl konverzaci, plánoval příští masáže a cviky na doma. Čím víc chodila, tím víc byla veselejší. Jednou, a to už na tom byla v pořádku za mnou přišla a hned spustila. Honzo! Já jsem si kvůli té pitomé artróze koupila zvýšený záchod a madla. Vy jste mě dal do hromady a já už to nepotřebuji. A víte Honzo, co je na tom nejhorší? No to, že bych zpátky uvítala ten záchod, který jsem měla dřív. Do vany jsem si koupila držadla a díky vám je zase můžu odmontovat. Abyste to vážení čtenáři plně pochopili, tak ty masáže a mé cviky pomohli na bederní páteř, ale i na tu artrózu. Je to k nevíře, ale je to prostě tak. Osobně nemám důvod si vymýšlet, přikrášlovat a říkám vám to tak, jak se to odehrálo.

Druhé klientce budeme říkat třeba madam pesimistka. Ta už dlouhý čas bojovala s krční páteří a bodem nad pravou lopatkou. Hrozně jí to bolelo a nemohla pořádně hýbat rukou. Dával jsem jí pořádně zabrat, nenechával odpočinout a pořád do ní hustil cviky, které by měla doma dělat pro zlepšení. Paní brala tunu prášků na zmírnění bolesti. To vám ale nepomůže, odpovídal jsem vždy s povzdechem. Pokut budete doma cvičit ty dva cviky, které jsem vám dal, tak by mělo dojít ke zlepšení. Víte Honzo, se mnou to je těžké. Já mám silně vyvinutou slabou vůli. Po půl roce se její potíže zlepšili, a ona už mohla normálně fungovat. Bylo to také tím, že začala pořádně cvičit a chodit na masáže. Na jednu příhodu nezapomenu. Stojím před masérnou a vyhlížím dalšího klienta. Najednou se z dálky ozve volání. To dělala rámus paní pesimistka. Běžela ke mně a už z dálky volala. Honzo, já už neberu prášky, já už neberu prášky. Úplně mě to dojalo, a já si už asi po tisící uvědomil, že to, co dělám má smysl.

 

V mé druhé práci jsem byl osm let. Poslední rok jsem si začal připomínat můj druhý sen. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem před lety básnil o své vlastní masérně. Nyní jsem si ten sen chtěl splnit, ale měl jsem z toho strach.

Jednoho dne ke mně přišla známá, která pracovala v kadeřnictví, a nabídla mi možnost využít volného prostoru pro otevření masérny. Měl jsem na to tři týdny, abych se rozhodl. Tyto tři týdny byly obdobím intenzivního přemýšlení a nejistoty. Strach mě pronásledoval. Co když selžu? Co když nepřilákám žádné klienty? Co když místo finančního úspěchu mě otevření masérny stáhne dolů? V mé hlavě zuřil myšlenkový chaos. Obrátil jsem se na své kolegy, kamarády, rodinu a příbuzné, a všichni mi říkali v podstatě to samé: „Honzo, pokud to nezkusíš, nikdy se nedozvíš.“ Nakonec jsem se rozhodl dát tomu šanci. Byl jsem přesvědčen, že kdybych to nezkusil, mohl bych toho později litovat. Pronajal jsem si tedy prostor pro masérnu a uhradil první nájem. Měl jsem štěstí, že jsem nemusel kupovat masážní lehátko, protože jsem už jedno vlastnil. Z domova jsem si nechal přivézt komodu, která mi sloužila jako malý sklad.

Měl jsem dvě práce, svoji živnost, a zaměstnání. Pendloval jsem mezi Mladou Boleslaví a Prahou. Klienti začali přibývat, a mé obavy zase ubývat. Měl jsem z toho čím dál tím menší strach. Získal jsem báječné klienty, díky kterým byl start o to lehčí. Dělal jsem taky ale dost chyb. Párkrát se mi stalo, že jsem si na jednu masáž, objednal dva klienty. Několikrát se mi stalo, že jsem si někoho objednal, a pak na to zapomněl. Pár klientů jsem tím také odradil. Své chyby jsem se snažil umírňovat, a zlepšovat. Dělal jsem i jiné chyby, ale ne, jen u klientů. Nakonec jsem zjistil, že mi moje malá masérna funguje. Lidi se vrací, a do konce přibývají. Klienti jsou se mnou spokojeni, a co vím z doslechu, tak mě i chválí.

Rozhodl jsem se pro další krok. Chci začít svou masérnu vylepšovat. Dokud jsem si nebyl jistý, že mi má živnost nekrachne, tak jsem do ní nechtěl cpát moc peněz. Cpal jsem do ní jen tolik, kolik bylo opravdu nutné. Když jsem si byl jistý tím, že mi masérna vydrží, tak jsem do ní začal investovat. Nevylepšoval jsem všechno na jednou. Krůček po krůčku jsem kupoval nové věci a vybavení. Nejprve to byla nová komoda. Tu starou jsme s rodinou odvezli zpět domů, a místo ní dali novou a krásnou. Pak to byla masírovací židle, aby měli klienti pohodlí, když jim masíruji šíji. Potom třeba masážní pistole, lávové kameny, a tak dále. Nakonec jsem si pořídil nové lehátko, které mi monstrózně ulehčilo práci. Lehátko bylo totiž hydraulické a polohovatelné. Klientovy jsem ho nejprve co nejvíce snížil, aby si na něj mohl pohodlně lehnout. Pak jsem si ho nastavil do té výšky, kterou jsem potřeboval.

 

Díky své práci jsem potkával spoustu vážně bezvadných lidí. Začínal jsem ale zjišťovat, že už pomaličku nestíhám. Dvě práce byli už opravdu moc. Najednou se přede mnou objevilo rozcestí. Buď zruším masérnu, a zůstanu dál v zaměstnání v Praze. Nebo zruším prahu, a budu se plně věnovat mé živnosti. Druhá volba byla ta nejlepší. Ukončil jsem zaměstnání v Praze, a zůstal už jen v Mladé Boleslavi. Víte ale, co bylo to nejnádhernější? Někteří klienti, které jsem měl v Praze, začali jezdit za mnou. Jednoduše neunesli fakt, že bych je přestal masírovat. Prý jim vyhovoval můj styl masírování a to, jak s nimi komunikuji. To mě opravdu hodně potěšilo, a udělalo velkou radost.

Získával jsem nové klienty, zdokonaloval se v práci, a měl jsem z toho dobrý pocit. Chyby jsem ale dělat nepřestal. Někdy jich bylo více, někdy méně, a někdy nebyli vůbec. Některé lidi jsem díky svým chybám odradil, a oni přestali chodit. Nemám jim to ale za zlé. Já bych udělal to samé. Musím ale zdůraznit, že mě každá sebe menší chyba strašně mrzí. Nebrečím po nocích do polštáře, ale i tak si je dost vyčítám. Snažím se jim vyhnout, ale někdy to není možné. Někdy mě má blbost prostě předhoní. Oceňuji na sobě ale jednu věc. Když udělám chybu, tak ji bez okolků přiznám. Pokud to ale není moje chyba, tak se to snažím vysvětlit. Sebe reflexi mám sice výbornou, ale to mi nezabránilo dělat chyby. Chyby ale dělá každý, a k životu to občas patří. Touto větou bych uzavřel odstavec o chybách.

Jeden z klíčových momentů mé cesty byl zvrat, který přišel, když jsem si zavedl nový rezervační systém. Díky němu jsem začal dělat mnohem méně chyb. Mám nyní jednodušší objednávání klientů a lepší přehled o rezervacích. Klienti automaticky dostávají upozornění na blížící se termíny masáže a také o schválení, zamítnutí nebo přesunu rezervace na jiný termín. Navíc mají nově možnost online objednání, což ocenili. Tento nový rezervační systém mi skvěle usnadnil život a nabídl klientům více možností, jak se ke mně objednat na masáž.
Práci jako masér si vážím z několika důvodů, a jedním z nich je skutečnost, že jsem si ji od začátku sám vybudoval. Nastavil jsem si svá pravidla a neustále se učím novým věcem. Sám jsem vytvořil webové stránky pro svou masérnu, na kterých nyní najdete i tuto sérii článků. Zažil jsem úspěchy, dělal jsem chyby, rozšiřoval svou klientelu a budoval si své místo na trhu.

Nemám ambice stát se nejlepším masérem na světě. To by nebylo v souladu s tím, jak vnímám svou práci. Jsem vděčný, že jsem obyčejný masér. Mám svou klientelu, a pracuji dobře. Každý masér má svůj vlastní osobitý styl, a nemůže vyhovovat úplně všem. Polovina lidí bude spokojena s vaším masírováním a budou se k vám vracet, zatímco druhá polovina bude hledat něco jiného. To je naprosto v pořádku. Důležité je, že existuje mnoho masérů a masérek, aby si každý klient mohl vybrat toho, kdo mu nejlépe vyhovuje.

„Tímto posledním dílem uzavíráme sérii článků o mé cestě k tomu, jak jsem se stal masérem. Doufám, že jste si užili čtení těchto příběhů, stejně jako já jsem si užíval jejich psaní. Celá tato cesta byla plná výzev, chyb, úspěchů a vzrušení. Každý krok mě přivedl blíže k mému druhému životnímu snu, otevření vlastní masérny.
Děkuji vám, že jste se mnou sdíleli tuto cestu. Vaše podpora, zpětná vazba a vaše důvěra v mé masérské dovednosti mě opravdu těší a motivuje k tomu, abych se stále zlepšoval a rozvíjel. Má masérna by nebyla tím, čím je, bez vás, mé skvělé klientely.
Jak říká staré přísloví, „Cesta je cíl.“ I když jsem dosáhl svého druhého životního snu, vím, že moje cesta jako masér nekončí. Budu se stále snažit poskytovat vám nejlepší možnou péči a zážitky z masáže. Mějte jistotu, že se budu neustále učit a rozvíjet své dovednosti.
Takže co nás čeká v budoucnosti? To nechme na čase a osudu. Každopádně jsem připraven pokračovat ve své vášni a přinášet vám radost a uvolnění prostřednictvím masáže. Moc děkuji za vaši důvěru a podporu, a těším se na setkání s vámi.