Integrovaný záchranný systém z pohledu Marka Rojíčka:
Vážení přátelé, milí čtenáři. Dnes jsem si pozval jednoho z mých nejlepších přátel, a by nám poreferovali o jeho zálibě. Představuji vám Marka Rojíčka, který se zabývá integrovaným záchranným systémem. Marek je nevidomý masér, který svou práci zbožňuje a dělá jí výborně. Do integrovaného záchranného systému (zkratka IZS). Poprosil jsem tedy Marka, aby nám zde o svém koníčku trochu poreferoval. Nebudeme to protahovat, a rovnou se do toho vrhneme.
Vítám tě Marku na stránce masáže Jan Šimek. Moc si vážím toho, že si moji nabídku přijal a že si spolu můžeme popovídat. Na začátek bych náš rozhovor odstartoval lehčí otázkou. Jaký máš vlastně handicap? Já to samozřejmě vím, ale určitě by to zajímalo mé čtenáře.
Díky moc Jendo za přijetí. Ty, a naši přátelé moc dobře víte, že jsem do IZS úplný blázen. O tomto tématu bych se dokázal bavit hodiny a hodiny. Teď k té tvé otázce. Já vlastně nevidím od prvního roku svého života. Vlivem nedonošení a spálením sítnice my chybí třičtvrtě oka. Oči mi zakrňují a já musím nosit černé sluneční brýle, protože to není moc hezký pohled. V ničem mi to ale nijak nebrání a mohu žít naprosto normální život, jako kdokoli z vás. Můj chybějící zrak mi v ničem nebrání a já žiju jako normální člověk.
To mohu potvrdit. Marek je naprosto normální chlap, který se nebrání novým zkušenostem a svůj život žije naplno. Jak si se prosím tě dostal k takové zálibě? Ta totiž není moc atypická pro zrakově postižené. Myslím si, že by to mohlo mé čtenáře hodně zajímat.
Když jsem byl malý prcek, tak jsem se hodně díval na televizi. Koukal jsem se na seriály tipu pobřežní hlídka a záchranáři. Nejdřív jsem to bral jako zajímavost, a bavilo mě se na to koukat. Na pobřežní hlídku jsem se nedíval kvůli hezkým ženským v plavkách. Sledoval jsem jí proto, že mě bavilo sledovat záchranářskou činnost. Pak mě to začalo hodně bavit. Čím dál, tím víc jsem se o to začal zajímat. Chtěl jsem zjistit, jak to funguje v praxi. Zajímalo mě, jak to funguje doopravdy u záchranářů, policistů a hasičů. V patnácti letech jsem si o tom začal číst na internetu a facebooku. Začal jsem získávat nejrůznější informace a zdroje. Tato má záliba mi vydržela do dospělosti. Dnes už tuto zálibu beru jako svůj životní styl.
Máro, jestli dovolíš, tak bych tu zmínil jednu společnou příhodu. Měli jsme už po práci a jeli domů. K Markovi jsme dorazili po osmé a Marek začal povídat. Povídal o hasičích, záchranářích a policistech. Představte si, že mu to povídání vydrželo až do tří ráno. Já už jsem pak nebyl schopen ani myslet, a proto jsem to odpískal a bavili jsme se o něčem jiném. Je na čase vykopnout další otázku. Co tě na tom tvém koníčku baví nejvíc?
Jo kamaráde. Já, když se o tom rozpovídám, tak je to na dlouho. Teď k té tvojí otázce. Co mě na tom vlastně baví? No, asi všechno. Nejvíc mě ale baví činnost záchranné služby, jako takové. Ohledně integrovaného záchranného systému mě baví několik věcí. Koordinace složek, výjezdy a zásahy. Zajímám se o to, proč si lidé tuto práci vybírají a mnoho dalšího. Vidím v tom smysl a nejsem lhostejný k pomoci lidem.
Ty jsi se vlastně jednou účastnil jako figurant. Jaké to bylo? Můžeš nám o tom něco říct?
Bylo to asi takhle. Strašně moc jsem se chtěl jakkoli angažovat v IZS. Bohužel jsem ale nevěděl, co proto musím udělat. Jednou jsem si tak brouzdal Facebookem a narazil jsem na facebookovou stránku záchranáři Česká Kamenice. Ta totiž sdružuje nejrůznější nadšence a figuranty. Četl jsem tam, že hledají figuranty na jednu akci. Strašně moc mě to zaujalo, a stůj co stůj jsem se tam chtěl dostat. Řekl jsem si, že za optání nic nedám a napsal jsem jim. Oni mi odpověděli, že je to pro ně zajímavá zkušenost mýt na taktickém cvičení nevidomého člověka. Na cvičení jsem byl jen jednou. Důležité pro mě ale je, že jsem tam prostě byl. Byl jsem šťastný jak blázen, že jsem se mohl zúčastnit. Přijel jsem tam na čtyři dny a domluvil se co a jak. Byli tam minimálně tři modelové situace, jako například simulace dopravní nehody. Představte si rozbitá auta, kde jsme figurovali jako posádka jednoho vozidla. Já měl simulovat zraněného člověka. Namaskovali mě tak, že jsem měl otoky a krvácení. Měl jsem hrát takzvaně komoční stav. To znamená nevolnost, ztráta paměti a měl jsem křičet pomoc pomoc to bolí, když mě vyprošťovali z auta. Záchranáři komunikují jinak se zdravým a jinak s nevidomým člověkem. Ve vypjaté situaci to člověk vnímá jen zřídka. Taky tam byla situace, ve které jsem se sápal z řeky a byl jsem zraněný a zmatkoval jsem. Namaskovali mě tak, že jsem měl zranění ruky a běhal jsem po břehu a volal jsem o pomoc. Zúčastnil jsem se i prohlídek a work shopů se záchranářskou tématikou. Těch situací tam bylo víc ale tyhle dvě byli asi nejzajímavější.
Máš doma Marku nějaké věci se záchranářskou tématikou?
No jistě. Já sám vlastním asi dvě lékárničky, a možná budu mít i termo fólii. Byl jsem masírovat v jedné firmě a dostal jsem od nich stetoskop. Doma mám spoustu věcí se záchranářskou tématikou. Jednu malou lékárničku jsem dostal kámo i od tebe, jestli si pamatuješ.
Jo, to si pamatuji. Jednou jsi mi říkal, že by si chtěl vlastnit defibrilátor. Mě by zajímalo, zda po něm pořád ještě toužíš. Je to dosti neobvyklá věc a nemyslím si, že by byla jen tak k dostání.
Jednoho krásného dne se mě moje mamka zeptala. Tak Marku, co chceš k Vánocům? Po chvilce zamyšlení jsem jí odpověděl. Mami, já bych si přál automatizovaný externí defibrilátor. Mamka si zaťukala na čelo a vyvalila oči na vrch hlavy. Určitě přemýšlela o tom, zda mi nehráblo.
Jednoho krásného dne se mě moje mamka zeptala. Tak Marku, co chceš k Vánocům? Po chvilce zamyšlení jsem jí odpověděl. Mami, já bych si přál automatizovaný externí defibrilátor. Mamka si zaťukala na čelo a vyvalila oči na vrch hlavy. Určitě přemýšlela o tom, zda mi nehráblo.
A divíš se jí? To je ten nejneobvyklejší dárek, co znám. Pokus se nám ve stručnosti popsat, co to ten integrovaný záchranný systém je.
Já se jí vůbec nedivím, i když bych ten defibrilátor strašně moc chtěl, a do dnešních dnů ho bohužel ještě nemám. Teď k tvé otázce. Složka i z s obsahuje záchranáře, policii, hasičský sbor a městské strážníky, a taky občas některé vojenské útvary. I z s má obecně na starost péči o zdraví a bezpečnost majetku a osob. Záchranáři mají na starost zdravotnictví. Hasiči mají na starost technické zabezpečení majetku a osob. No a policie má na starost bezpečnost. Ta sama o sobě i z s není. Ale policie z jinými spřátelenými složkami už je. Bez toho je policie čistě jako bezpečnost. To samé je i u strážníků. I když oni mají na starost prevenci a přestupkové jednání. O tom bych byl schopen bavit se do nekonečna. Někdy se tady s Jendou dohodneme, a napíšeme o tom druhý článek.
Přesně tak. Máte-li zájem o takovýto článek, tak to napište dolů do komentáře. Mi o tom s Márou poreferujeme a něco sesmolíme. Moje čtenáře by určitě zajímala jedna věc. Kdybys nebyl handicapovaný, jakou práci by si dělal?
Já se živím jako masér. Dělám to už dlouho, a ta práce mě baví a naplňuje. Toto povolání se mi moc líbí a moc mě zajímá. Kdybych ale viděl dobře, a neměl zrakový handicap, tak bych si určitě zvolil záchranáře. Podle mě jsou záchranáři z těch složek prostě nejlepší. Samozřejmě jsou všechny složky důležité a velice potřebné. Všech složek IZS si moc vážím a děkuji jim za to, co pro nás dělají. Mě prostě uchvátila ta jedna složka. Mě se na tom líbí, že ty zdravotníci mohou toho případného pacienta ošetřit téměř kdekoli. Oni vlastně musí stanovit diagnózu před transportem a urgentním příjmem.
To je naprosto super Máro. Mám k tobě už jen poslední otázku. Máš něco, co bys chtěl vzkázat našim čtenářům?
Apeluji na tvé čtenáře a lidi všeobecně! To, že se já Marek Rojíček zajímám o IZS, znamená taky jednu zásadní věc. Znamená to, že nejsem lhostejný k pomoci druhým. Je úplně jedno, zda se jedná o záchranu života, nebo cokoli jiného. Nebuďme prosím k druhým tak lhostejní. Jde totiž o to, že nikdo nikdy neví, kdy tu pomoc bude potřebovat sám. Nikdo nemůže vědět, co se v budoucnu může stát. Je lepší udělat něco než nic. Přeji si, aby ta lhostejnost nebyla tak obrovská a abychom si navzájem pomáhali.
To máš Marku pravdu, a já se k tvé apelaci přidávám. Poslední dobou se mi zdá, že bezohlednost a lhostejnost je čím dál, tím víc v módě. Marek by se hrozně moc rád zúčastnil různých taktických cvičení. Jeho znalosti mě vždy fascinovali a při jeho povídání jsem vždy poslouchal s otevřenou pusou. Kdyby někdo z vás mohl Markovy zprostředkovat podobný zážitek, tak mi prosím napište do kontaktního formuláře zde na webu.
Závěrem bych ti Máro chtěl popřát mnoho zdaru, a více dalších zážitků se záchranáři. Ty jsi totiž člověk, který se i přes svůj handicap nebojí zkoušet nové věci a dokáže žít naprosto normální život. Přejeme ti Máro hodně štěstí do dalších let a držíme ti palce.